Výběr hudebního nástroje

napsal skladatel a hudební producent Jiří Klokočka, Švédsko 2002
 

Zaměřuji se zde speciálně na potřeby dětí, ale doufám, že i dospělým pomůžu si vybrat vhodný nástroj. Pro výběr doporučuji brát v úvahu následující kritéria.

Zvukové vlastnosti

V první řadě by to měl být takový druh nástroje, který má šanci dítěti přirůst k srdci. Do této kategorie spadají hlavně akustické nástroje. Existují ale i elektronické nástroje, které lidský sluch nikdy neomrzí.

Zda-li nástroj lidskou duši dokáže uchvátit, anebo unudit, poznáme nejjednodušeji, když na hudební nástroj opakovaně hrajeme jeden a ten samý tón. V případě, že nás tento tón fascinuje i po dvacátém nasazení, má nástroj dobrou šanci se doma ujmout.

Nejlepší nástroj je takový, jehož zvuk nás nikdy nenasytí, takže celou dobu cítíme, že chceme víc a víc vychutnat kouzlo jeho zvuku. Na takový nástroj se dítě nejenom rádo učí hrát, ale navíc takový nástroj pomůže dítěti vyvinout citlivost pro nyancování zvuku.

Tady ve Stockholmu jsem se (po desítky letech pídění) náhodou dověděl o fantastické prodejně s pohádkovými hudebními nástroji. Majitel prodejny je moc hodný clověk, takže své nástroje prodává v mnoha případech dvakrát levněji, než co by stály v jiných prodejnách. Koupil jsem si tam jednu velice speciální rákosovou flétnu a ta mě fascinuje ještě víc než ženy. Tak snad teď rozumíte, o čem mluvím. Je to nástroj, který dokáže promluvit z hloubi mé duše.

Výška tónu

Možnost plynule ovlivnit výšku tónu (glisando, vibráto) otvírá ještě lepší vyjadřovací možnosti. Možnosti svou soukromou hudební myšlenku co nejpřesněji vyjádřit. I u některých bicích nástrojů se nabízejí různé techniky, jak během hry měnit ladění.

Musím také varovat, že některé z těch levnějších akustických nástrojů nejdou správně naladit. Doporučuji ladění nástroje zkontrolovat ještě před zaplacením. Dále musím upozornit, že kytara pro ocelové struny neladí s nylonovými. Používejte pouze ten druh strun, pro které je nástroj určen.

Čemu se říká harmonie, záleží na kultuře, ze které hudební nástroj pochází. Koupíte-li například v Turecku nějakou z těch nejlíbeznějších fléten, může vám připadat, že je falešná. To ovšem je omyl! V evropské populární hudbě se tóny dělí maximálně na půltóny. V jiných kulturách se dělí jinak. Ve švédské lidové hudbě existuje tercie, která není ani mollová, ani durová. V orientální hudbě se tóny dělí na šestiny. Turecká harfa "kanun" je proto zaopatřená speciální mechanikou, pro jemné přelaďování jednotlivých strun během hry.

Otázka: Je vhodné dítěti koupit hudební nástroj, který podporuje dokonalejší ladění, než je naše tradiční dvanáctitónová stupnice? Chápu, že se rodič může bát, aby si dítě nezkazilo hudební sluch. Moje zkušenost ale je, že správně naladěné exotické nástroje naopak můj hudební sluch zostřily. Po zasvěcení do 36-tónového ladění jsem najednou automaticky začal reagovat na sebemenší chybičky v ladění 12-tónových nástrojů.

Jaké potřeby má náš budoucí hudebník?

Moje učitelka na piáno, Birgitta Berg, radila, abychom studovali, jaké druhy aktivit dítě nejvíc lákají. Nechte dítě, ať vám svými tělesnými projevy napoví, který nástroj by ho mohl bavit. Strká-li si např. rádo věci do pusy, pak to zkuste s nějakým dechovým nástrojem. Pakliže dítě potom všude chodí se svým novým troubítkem jako s dudlíkem v puse (ačkoliv už mu je třeba přes deset let), vybrali jste správně.

Důležité je také vzít ohled k emocionálním potřebám dítěte. Hudební nástroj by mu měl pomoci vyjádřit takové city, které jinak má zatěžko ukázat. Anebo city, které dítě nezvládne vyjádřit konstruktivním způsobem.

Berte v úvahu i zdravotní stav dítěte. Už v šedesátých letech jsem slyšel, že děti s problémy dýchacích cest (např. astma) by měly hrát na dechové nástroje. Jakožto rodič bych ovšem tuto větu nerecitoval svému dítěti, dokud bych nebyl přesvědčen, že dítě dechové nástroje rádo poslouchá. V případě, že dítě tuto kategorii nemá rádo, nechte ho vypočítat všechny ty konkrétní nástroje, co nemá rádo. Zda-li dítě některé nástroje vynechá, máme naději, že právě některý z těch vynechaných nástrojů by mohlo mít rádo a proto ho nezařazuje do té "nudné" kategorie.

Stimulace obou mozkových polovin

Jestliže dítě má přibližně stejný zájem o dva různé nástroje, porovnejte jakým způsobem se s těmito nástroji manévruje. Slyšel jsem m.j. od terapeutů, že je dobré stimulovat obě tělesné poloviny (např. hrát pravou i levou ruku zároveň). To prý podporuje vývoj mozku. Toto kritérium bych ale bral v úvahu jedině, kdyby se dítě těžko rozhodovalo mezi různými alternativami.

Ergonomie

Hudební nástroj by měl být pohodlný pro používání. Ještě lepší je, když hra na nástroj uspokojí hudebníka i taktilně, t.j. když nástroj je příjemný pro dotek. Pamatuji si, jak rád jsem v dětství hladil vyleštěné klávesy u piána.

Nástroje, na kterých si dítě napůl ublíží, bych nechal plavat. Například akustickou kytaru s tvrdými ocelovými strunami. Když už akustickou kytaru, tak s nylonovými strunami a to s tím nejslabším napětím. Například španělský výrobce strun, Savarez, nabízí tři různé druhy, které jsou dimenzovány pro různé napětí. Nakonec, kdyby i ty nejslabší struny pro dítě byly příliš tvrdé, máme možnost dítěti kytaru přeladit například o dva půltóny níž, aby struny byly ještě měkčí. Pakliže vzdálenost pražců na krku je pro dětstké prsty příliš velká, zkuste připevnit na krk t.zv. capodastro. Tím pádem se dítě vyhne těm nejvzdálenějším pražcům a, v případě přeladění kytary dolů, je tímto způsobem možno dostat zpět původní ladění kytary.

Nejměkčí a svým způsobem i nejexpresivnější (nejcitlivější) struny mám na elektrofonické kytaře. I zde je možno zakoupit extra slabé struny. Ty pak jsou měkoučké jako hedvábné pavučinky. K elektrofonické kytaře bych dítěti už rovnou přikoupil digitální multi-efekt-box (který se dnes sežene za babku) s m.j. distortion, reverb, phazer, chorus, apod. Výborné je, když takový box má výstup pro sluchátka. Tím pádem se náš budoucí hudebník můze cítit volnější ve své kreativní činnosti. Nikdo nemůže kritizovat, co hraje, když to má na sluchátka. Zkoušel jsem před deseti lety jeden vynikající box. Už tenkrát to bylo stereo (ve sluchátkách) a musím říct, že to znělo líp v těch sluchátkách, než jak by to jinak mohlo znít v obýváku.

Trvanlivost hudebního nástroje

Pakliže dítě má tendenci o své nejmilejší hračky pečovat, tak by choulostivost nástroje neměla být překážkou ve volbě. V opačném případě bych zvolil levnější model a raději z umělé hmoty, než z choulostivých přírodních materiálů. Mou rákosovou flétnu musím chránit před suchem. Pečlivě ji po každém použití ihned vložím do pouzdra. Nevím, kolik dětí je tak svědomitých, aby to pokaždé udělaly. V teplých krajích to ovšem není třeba, protože tam je vzduch dostatečně vlhký i v zimě.

Závěrečné komentáře

Některé nástroje se vyrábí i ve zmenšených verzích pro děti. Některé děti by si rády svůj nástroj vyrobily samy. Ve Švédsku si děti na některých školách samy vyrobí vlastní flétny a xylofony. Materiál na flétny (plastické trubky) se dá velmi levně koupit v prodejně instalatérského materiálu pro elektrikáře.

Další otázka je, zda-li se dítě chce na nástroj učit samo. V opačném případě, volba učitele je stejně důležitá, jako volba nástroje. Máte-li doma počítač, můžete vyzkoušet nějaký pedagogický program pro hru na nástroj. Jestliže chcete k počítači přikoupit MIDI-klávesnici, vyberte takovou, která registruje sílu úderu (touch sensitive) a která má aspoň pět oktáv.

Důležité je i pochopení ostatních členů rodiny. Pakliže rodič svému dítěti řekne: "Kdybys byl nadaný jako Mozart, tak bys už dávno hrál mnohem líp.", ať se rodič pak nediví, když dítě přestane hrát. Ono stačí, když si to rodič jenom myslí a dítěti je z toho úzko. Jako rodič bych se radoval i z těch nejmenších pokroků ve hře. A hlavně z toho, že dítě si svůj nástroj oblíbilo.

 
Copyright Jiří Klokočka, Švédsko 2002
kontakt: e-mail