Hudba a přítel

napsal Jiří Klokočka, Švédsko 1988

To je ten měkký polštářek, na který položím svou hlavu,
když samota zaklepe na dveře

To je hudba, která mi připomene lepší časy,
když obloha se zatemní

Mezitím, co vichřice nemilosrdně bičuje mé tváře,
hudba mě vezme za ruku a něžně poví:

"Pojď a přitul se ke mně,
vyspi se hluboce a sladce."

"Brzy bude zlému snu konec
a ranní slunce rozpustí mlhu."

Než první tón zaplní prázdnotu,
je tam jenom klíčící semínko

Pak začne růst a kroutit se, jako říčka mezi ostrými skalami,
třpytí se v rozrostlých vodopádech

a nakonec poví: "Sbohem. Přeji si, abys na mě nezapomněl..."
jako starý přítel, když opouští svět

Když poslední tón dozněl a prostor se naplnil hlubokým tichem,
když tělo ztratilo svůj smysl a kytara své struny,

oni stejně kráčejí někde,
hudba a přítel,

nikdy nebudou zničeni,
nikdy neumřou.